Provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací – vybrané poznatky auditorů z CDV

Uložit jako PDF

Tento článek si můžete
uložit ve formátu PDF.


Článek informuje především o zkušenostech, které autoři textu získali při zpracovávání auditů bezpečnosti pozemních komunikací. Článek nepřináší jen popis metodiky provádění, ale především upozornění na nejčastější chyby, které se v auditovaných projektech vyskytovaly a kterých je nutné se v praxi vyvarovat.

1. NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ BEZPEČNOSTI VŠECH KATEGORIÍ ÚČASTNÍKŮ SILNIČNÍHO PROVOZU

Prostor komunikace využívá široká škála účastníků silničního provozu, od chodců přes cyklisty až po motoristy. Jejich nároky a potřeby se mnohdy liší, přesto je nutné všechny tyto skupiny při navrhování nových či rekonstrukcích již stávajících staveb zohlednit a respektovat v co nejvyšší míře.
Investor mívá při zpracování projektové dokumentace své představy a projektanti se je snaží splnit. Při zpracovávání projektové dokumentace může docházet k častým změnám zadání, zpracování různých etap, dodatků apod., a je tak možné, že projektová dokumentace určená k realizaci nerespektuje v dostatečné míře požadavky na bezpečnost všech kategorií účastníků silničního provozu. Uvedená situace se týká jak velkých, tak menších staveb.
Ve fázi plánování a výstavby lze jako nástroj pro zajištění dostatečné bezpečnosti pozemních komunikací využít audit bezpečnosti pozemních komunikací, který je definovaný v závazných předpisech (Zákon č. 152/2011 Sb. a Zákon č. 361/2000 Sb.). Tento nástroj je oproti jiným (bezpečnostní inspekce, provádění prohlídek vybraných úseků, řešení nehodových lokalit apod.) složitější, neboť se zde rizikovost předvídá na základě znalostí a zkušeností auditorů v oblastech teorie o nehodovosti, utváření bezpečných pozemních komunikací atd., zatímco u jiných nástrojů je již možné vycházet z reálných informací o dopravních nehodách či dopravních konfliktech.

2. METODIKA PROVÁDĚNÍ AUDITU BEZPEČNOSTI

Snaha o zvýšení bezpečnosti na pozemních komunikacích byla podpořena v roce 2011 transpozicí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/96/EC o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury do právního řádu České republiky. Směrnice se zaměřuje především na transevropskou silniční síť TEN-T. Zákon však nijak neomezuje možnost používat nástroje směrnice také u ostatních pozemních komunikací. Tyto silnice nižších tříd jsou mnohdy méně bezpečné než silnice v síti TEN-T a provádění nástrojů ke zvýšení bezpečnosti je na nich tedy žádoucí. Evropská komise stejně jako česká Národní strategie bezpečnosti silničního provozu 2011-2020 (Ministerstvo dopravy 2010) podporuje provádění těchto nástrojů na všech typech komunikací.
Mezi tyto nástroje patří audit bezpečnosti pozemních komunikací (dále jen „audit“), což je formální prověrka dopravních projektů, v rámci které auditor hodnotí projekt z pohledu všech budoucích uživatelů silničního provozu, kteří budou dopravní stavbu užívat a identifikuje riziková místa i s návrhem na jejich odstranění ještě před vlastním zprovozněním stavby. Audit tedy představuje proces prevence nehod, neboť auditoři se snaží identifikovat bezpečnostní rizika dříve, než bude navrhované dílo realizované a nastanou na něm dopravní nehody.
Auditu podléhají projekty PK ve 4 fázích – Návrh dokumentace záměru (fáze 1), Návrh projektové dokumentace (fáze 2), Provedená stavba pro zkušební provoz (fáze 3) a Dokončená stavba pro kolaudační souhlas (fáze 4).
Výsledkem auditu je zpráva, která obsahuje identifikovaná rizika, popis těchto rizik, míru závažnosti rizik a doporučení k jejich odstranění.

3. PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI

V následujících bodech jsou shrnuty zkušenosti s prováděním auditů bezpečnosti s rozdělením na jednotlivé fáze auditu bezpečnosti.

Fáze 1: Návrh dokumentace záměru

Dokumentace záměru projektu nebo studie stavby nejde do takových podrobností, jako další fáze projektové dokumentace. Přesto je dle zákona i na tuto fázi projektu audit u silnic sítě TEN-T požadován.
Podrobnost dokumentace přímo ovlivňuje možnost posouzení některých prvků. Zejména se posuzují „obecné“ parametry trasy, jako např. vedení trasy, typy navržených křižovatek, vzdálenosti křižovatek, návrhové rychlosti, návrhové kategorie komunikace.

Provádění auditu bezpečnosti - Obrázek 1

Obr. 1: Ukázka dokumentace investičního záměru - situace

V mnoha případech mají informace v investičním záměru omezenou vypovídací schopnost, neboť často záměr nepopisuje detailní technické řešení plánované výstavby nebo rekonstrukce pozemní komunikace nejsou často součástí dokumentace. Z tohoto důvodu není možné hodnotit a posuzovat rizika většiny konkrétních technických prvků. Současně není možné stanovovat závažnosti rizika. Výsledkem auditu jsou pak spíše obecná doporučení týkajících se např. dodržování délek rozhledů pro zastavení a předjíždění, eliminace počtu pevných překážek a navržení jejich dostatečné ochrany, dodržení délek odbočovacích a připojovacích pruhů, navržení vhodných sklonových poměrů s ohledem na odvodnění komunikace, navržení odpovídajících zádržných systémů, včetně návrhu dostatečné délky, navržení zábran proti vniknutí zvěře atp.

Fáze 2: Návrh projektové dokumentace

Tato fáze auditu bezpečnosti pozemních komunikací je nejdůležitější z toho důvodu, že je zde největší prostor pro úpravy projektové dokumentace. Lze zde ještě s minimálním úsilím a za nízkých finančních nákladů odstraňovat bezpečnostní rizika. Ve vyšších fázích auditu jsou již tyto možnosti omezené, neboť v řadě případů pak nelze nalezená rizika zcela odstranit. Lze pouze navrhnout jejich zmírnění, a to z důvodu, že části staveb jsou již realizované a tato navrhovaná opatření musí být možné uskutečnit.

Směrově dělené komunikace

Směrově dělené komunikace bývají zpravidla navrhované kvalitně s ohledem na bezpečnost, přesto je i zde možné najít několik typů opakujících se rizik.
Mezi tato rizika patří především navrhování služebních sjezdů a nájezdů pro správce komunikace – nedostatečné rozhledy, krátké připojovací pruhy, malé poloměry apod.
Další časté nedostatky v projektové dokumentaci představuje umístění pevných překážek v deformační zóně svodidla, které mohou vést ke zvýšení závažnosti následků dopravních nehod.
K problémům může docházet také při souběhu silnic podél směrově dělených komunikací – může zde docházet k oslňování řidičů, a proto je vhodné již ve fázi projektu navrhnout opatření proti tomuto vzájemnému oslňování.
Převážná část těchto PK je vedena mimo zastavěné území a vzhledem k jejich šířkovému uspořádání a intenzitám vozidel je nutné řešit jejich vliv na migrační pohyby zvěře, neboť tento typ komunikací často tvoří pro zvěř značnou bariéru. Díky významu komunikací a vysoké povolené rychlosti je nutné zabránit vniknutí zvěře na komunikaci. V projektech jsou pro tyto účely navrhovány zábrany, které často vykazují nevhodná řešení začátků, konců a přechodových míst. V některých projektech byly shledány nedostatky v podobě nedostatečných rozhledových poměrů a nedodržení délky rozhledu pro zastavení. A to především v levém jízdním pruhu ve směrovém oblouku, kde svodidlo tvořilo překážku rozhledu.
Především na větvích mimoúrovňových křižovatek musí být vhodně řešeny také sjezdy k pozemkům mimo komunikaci. Důležité je, aby při vjíždění a vyjíždění z tohoto pozemku nedocházelo ke kolizím mezi vozidly na větvi křižovatky a vyjíždějícími vozidly z těchto pozemků, a aby zde byly dodrženy dostatečné rozhledové poměry.
V auditu bezpečnosti je také důležité zkontrolovat řešení míst mimoúrovňového otáčení vozidel zimní údržby tak, aby byla zajištěna údržba v celé délce komunikace.

Směrově nedělené komunikace

Na směrově nedělených komunikacích se nacházejí odlišná bezpečnostní rizika než u směrově dělených komunikací. Pozornost je zde nutné věnovat také cyklistické a pěší dopravě.

Provádění auditu bezpečnosti - Obrázek 2

Obr. 2: Ukázka dokumentace studie - situace

Přechody pro chodce jsou umístěny především na intravilánových komunikacích. Dochází na nich ke křížení pěší a motorové dopravy a proto je nutné, aby byly dostatečně bezpečné, atraktivní a byly vhodně umístěné. Jejich umístění mimo přirozenou trasu chůze, může vést k tomu, že nebudou respektovány a chodci budou chodit mimo zřízené přechody, kde řidič chodce nemusí očekávat ani respektovat a může následně docházet ke kolizím.
Mezi další nejčastější nedostatky vyskytující se v návrzích přechodů pro chodce patří především nedostatečně rozlehlé čekací plochy, nedostačující rozhledové poměry, délky přechodů a vybavení přechodů pro chodce (ochranné ostrůvky s dostatečnou výškou obruby a šířkou ostrůvku, aby ostrůvek plnil svoji ochranou funkci, provedení osvětlení či nasvětlení apod.).
V projektové dokumentaci jsou často využívány minimální hodnoty šířek komunikací pro pěší a cyklisty, a to i v místech jejich vysokého výskytu. Nebezpečné pak mohou být tyto úzké chodníky či stezky vedené v souběhu s pozemní komunikací, zejména s komunikací s vyššími intenzitami či vysokým podílem nákladní dopravy.
Další častý problém představuje nevhodné umísťování dopravního značení, vždy je potřeba zvážit jeho srozumitelnost, logičnost a včasnou postřehnutelnost. V projektové dokumentaci často dochází k nesouladu vodorovného a svislého dopravního značení, ke kterému může docházet při vývoji projektové dokumentace.
Napojení vedlejší komunikace bývá často navrhované s nevhodným úhlem připojení, nedostatečnými rozhledovými poměry. Nedostatečně bývá řešeno také vedení chodců a cyklistů v křižovatce.
Především v zastavěných částech měst a obcí bývá rizikem umístění autobusové zastávky vůči přechodu pro chodce. Návrh zpravidla vychází ze současného stavu, kdy se mezi zastávky hromadné dopravy přechody pouze doplňují, což může vést k tomu, že na přechodu pro chodce pak nejsou dodrženy rozhledové poměry v době, kdy by v zastávce hromadné dopravy stál autobus či trolejbus.
Při navrhování cyklistických stezek, ať už samostatných, nebo smíšených s pěší dopravou, je problematické především napojení na stávající silniční síť.
U stezek pro cyklisty je také zvýšeným rizikem nedostatečné rozšíření jízdního pruhu a nedostatečné zajištění rozhledových poměrů zejména ve směrových obloucích malého poloměru či na lávkách.
Dalšími rizikovými prvky, které lze najít v projektové dokumentaci, jsou např. nevstřícně provedené hospodářské sjezdy z komunikace, nevhodně provedená čela a římsy propustků, nedostatečné zabezpečení pevných překážek zádržnými systémy a nedostatečné zdůraznění odlišných dopravních režimů, zejména na vjezdech do obcí a měst.

Fáze 3: Provedená stavba pro zkušební provoz a fáze 4: Dokončená stavba pro kolaudační souhlas

Obě fáze (fáze 3 a 4) jsou kombinací auditu projektové dokumentace a prohlídky díla na místě. S ohledem na požadavky na odevzdání auditu je možné, že v době prohlídky lokality není stavba dokončena, např. chybí osazení dopravního značení, zabezpečovacího zařízení apod. Pak je možné tyto záležitosti posoudit pouze z projektové dokumentace. Naopak při prohlídce je možné zjistit např. nedostatečně dlouhé zabezpečení sjezdů na směrově dělené komunikaci, provedení nedostatečného odsazení pevné překážky od svodidel apod.

Provádění auditu bezpečnosti - Obrázek 3

Obr. 3: Ukázka komunikace ve fázi auditu pro zkušební provoz

4. ZÁVĚR

Audit bezpečnosti má sloužit jako nástroj především k tomu, aby výsledné dílo bylo bezpečné pro všechny účastníky silničního provozu, tedy nejen pro řidiče motorových vozidel, ale také pro chodce a cyklisty. Úkolem auditora je posoudit jednotlivé prvky a jejich kombinace, vyhodnotit rizika a navrhnout realizovatelná nápravná opatření, která povedou k eliminaci potenciálně nebezpečných míst ještě dříve, než bude stavba realizována. Rozdílná je práce s projektem nového úseku komunikace, či nové části chodníku/cyklostezky, a jiná při rekonstrukcích stávajícího stavu, kde je projektant limitován parametry současného stavu. V obou případech však návrh úprav musí být takový, aby byla odstraněna rizika vyplývající z utváření pozemní komunikace, aby při změnách v projektu nevznikala nová riziková místa a aby bylo dílo uživatelsky příjemné pro svou cílovou skupinu a současně nebyly zhoršeny podmínky pohybu i pobytu pro ostatní skupiny účastníků provozu.
Na základě získaných zkušeností jsme přesvědčení, že systematické provádění auditů i na komunikacích nižších tříd, nejen na silnicích zařazených v TEN-T, povede k celkovému zlepšení vnímání bezpečnosti, jak ze stran projektantů, tak ze strany investorů, a že nově navrhované komunikace a jejich okolí budou bezpečné pro všechny jejich uživatele, protože každý občan má právo žádat takové podmínky na pozemních komunikacích, aby byl ochráněn jeho život a zdraví.
 


Komentáře

Abyste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášeni.

Přihlášení